Proměny teologie Jednoty bratrské jako svědectví pravdě, Jan Hábl, Brána 5-6/2007
Předem chci poznamenat, že s autorem článku v jeho názorech souhlasím a následujícím textem bych chtěl pouze poukázat na určité věci, které by snad při zběžném čtení mohly být mylně chápány a v čtenáři vyvolávat zmatky.
Důležitou otázkou je, co přesně autor ve svém článku myslí výrazem „nedogmatická otevřenost“? Možná se tu poněkud nešťastně mísí dva termíny – „dogmatické“ a „dogma“. Myslím, že ten první je zde nutné chápat skutečně v širším slova smyslu včetně jeho konotací, jak jej běžně používáme. Druhý termín je však chápán jako souhrn základních tezí, na kterých stojí a s kterými zároveň padá určitá víra. Je to něco, co je přesně formulováno a nepřipouští žádné další námitky – kdo je popírá, nemůže být součástí příslušné církve. Z uvedeného je patrné, že je nutné a nanejvýš žádoucí tyto termíny odlišovat a správně je i používat.
Jestli tedy autora dobře chápu, pak jeho užití slova „nedogmatické“ má onen širší význam a slovo „pravda“ (ke které je nutná nekompromisní oddanost) chápe jako dogma s významem popsaným výše. Jedině pak mi jeho věta „nedogmatická otevřenost, snoubící se s nekompromisní oddaností pravdě“ dává smysl a je vskutku živou výzvou pro nás všechny.
Adam Balcar

Poslat nový komentář